Matrix na třetí

9. dubna 2007 v 15:14
Účast: Honza, Portas, Keplík, Dort, Vlaďka
Matrix se loňským druhým ročníkem přeřadil z kategorie experimentů do skupiny stálých šifrovaček pro větší množství týmů (intuitivní hranice velké akce - sto a více týmů). Letos jsme se na něj vydali jako obhájci bramborové medaile a samozřejmě jsme se neubránili představám, že by to letos mohlo být stejné, ne-li lepší. Jenže jak už jsme si párkrát ověřili, ambice Rackům škodí.

Start
Start Matrixu bývá spojen s uvedením do příběhu. Letošní playbackové divadlo se mi líbilo víc než dřívější promítané scény z filmu, i když bych si jej asi užil víc, kdybych Kostku někdy viděl - což ostatně autoři psali ve FAQ.
Rozeznávání informace v mluveném šumu mi bylo hodně nepříjemné. Uznávám, překonávání se u nepříjemných překážek je nedílnou součástí Matrixu, ale tohle bylo nepříjemné nějak jiným (horším) způsobem než sahání do kbelíku slizu nebo možnost vykoupat se v rybníčku v Modřanech. Nahlas puštěná Halina Pawlovská do stovek soustředěných uší mi přišla jako příliš tvrdý kanadský žertík. Nastavená obtížnost navíc myslím nesplnila snahu o rozdělení startovního pole - s Keplíkem jsme odcházeli jako předvoj týmu jen cca pět minut před prozrazením řešení a když jsme přišli do parku Sacre Coeur, byl skoro prázdný.
Úloha v parku mě potěšila, protože jsem si tři dny před hrou pořídil mobil s fotoaparátem a mohl jsem si ho vyzkoušet. Jinak to byl takový standard.
První patro
Na schodech od radlického židovského hřbitova jsem potkal Dalibora z Prahor, jako jediného z okolních hráčů vybaveného discmanem. Ať už za to mohla úvaha (informace v parku o časovém omezení stanoviště hřbitov mnou nějak jen prošuměla), intuice, vyšší vybavenost nebo prostě jen štěstí, přející připraveným, takové triky holt asi patří k věci, když chce tým vyhrávat rozdílem třídy.
K šifrám - hodně se mi líbily tramvaje. Na druhém místě by byla asi čísla, ale na šifru prvního patra mi přišla skoro těžká (i když ten tisíc byl návodný), na eleganci jí také ubírala nutnost dodefinovat písmeno. Na CD (mimochodem našemu discmanu jsme museli docela držet palce, aby ho přečetl) se mi nelíbilo, jak nejednoznačně se bere tu slovo, tu slabika, tu něco mezi (studentská). Na posledním místě je u mě konjunkce.
Rotace
Rotování šifer považuji za geniální nápad, jak hru zároveň ulehčit i zkomplikovat, navíc v duchu použitého příběhu. Škoda jen, že nefungovala přesně podle plánu - pořádně jsme prohnali Portase, aby byl na Jezerce chvíli před jedenáctou a vyzvedl tam tak dvě šifry. Byl tam ve 23.05, tak se domníval, že je po rotaci, a přinesl Ulice. O tři čtvrtě hodiny později jsem přinesl Ulice i já z Helénské a na Jezerku se jelo znovu…
Druhé a třetí patro
U některých šifer druhého a třetího patra mám jen matné tušení, že jsme je nějak řešili, což ale znamená, že jsme se po pomalejším rozjezdu (před desátou jsme měli doluštěné vlastně jen tramvaje) dostali do tempa. Kreslená doplňovačka byla svým způsobem příliš podobná tramvajím, ale aspoň jsem se dozvěděl, že v Praze existuje nějaký Sobín. Seznam dvojic slov nás lákal hledat sémantické řešení, pouhé dvojice písmen mě trochu zklamaly. Dvojkovou soustavu jsem s radostí nechal na hraní programátorům a kybernetikům (Honzovi a Portasovi). U Pí se mi líbí nápad, samotné večerní shánění pí na dvacet míst je už na mě moc UTFG úloha. Kvůli Diktátu jsem promeškal Letopočty, což mě trochu mrzí, šifry na všeobecné znalosti mě baví rozhodně víc než korektury. Ze dvou netem hodně probíraných šifer mi přišly Ulice celkem v pohodě, i když u samotného řešení jsem nebyl a vlastně nevím, jak dlouho nám trvaly. Zato ti kamenní kelti…
…eva a vy
Kelty jsme do základny v KFC na I. P. Pavlova donesli asi v půl dvanácté. Že je tam nějak málo písmen jsme si všimli ještě cestou, ale u přišedších nápadů (palindromy, zvláštní aliterace (eva a vy) a opakování fonetických struktur (fakan [f] kal) se to vždy dalo brát jako důsledek.
Okolo druhé hodiny ranní jsme měli vykuchané prase, vyhrané piškvorky, ba i pijaňéři Honza s Portasem vyděržali, jen ti Kelti nám pořád odolávali. O hodinu později se začalo mluvit o nápovědě a krátce nato jsme pro ni s Keplíkem bohužel vyrazili.
S takovou nápovědou se dají dělat opravdu věci. Všimli jste si třeba, jak zajímavý je morseovkový zápis (bez oddělovačů) u slov KAMENNI a MEZITIM? Druhá polovina zápisu je inverzní kopií té první. Navíc jsou to oboje první slova vět…
A přišly ještě krkolomnější nápady. Ono se sice ta Plíhalova písnička jmenuje Morseovka, ale nakonec je jako vždycky hlavně o ženských. A tak jsme dělali z MAKETY Markétu, z TALIANKY Natálii, KALNE přesmýkali na Lenku…
Čas letěl po hodinách, KFC nám znovu otevřelo a počáteční žerty o autodestrukci a konci hry v deset se najednou přestávaly tvářit jako žerty.
Bylo 9.40. Odhadovali jsme, že přesun může být tak čtvrthodinový a že tedy máme posledních pět minut na luštění, jinak jdeme domů.
Je to strašně zvláštní zážitek, vrhat se na jeden problém na malém papírku pořád dokola, osm deset hodin v kuse, pořádně se vymáchat v bezradnosti, určit si poslední pětiminutovku... a uspět. O to zajímavější tím, že to bylo asi naše nejtýmovější řešení šifry, co si pamatuju, každý přispěl něčím. I když se to podle výsledků na tomhle Matrixu nepozná, přišlo mi v tu chvíli, že máme opravdu silný tým.
Druhá část
V nastalé euforii nebylo nic problém - obětovat botu, doplnit písmenka na kostce, sníst rozmočený koláč od týmu Apollon a ještě pěkně poděkovat... nebo vyluštit během pěti minut šifru z mola (která byla vlastně asi těžší než Kelti). Dobrá věc, taková euforie. Jen přivolávat by mohla jít snadněji.
Po troše zaváhání na Diodách (bylo na ně už docela světlo a kolem se pohybovala spousta navzájem si stínících lidí) jsme bez problémů dali i Synonyma a Mobil. Pokyn k hledání druhého řešení v šifře, kterou považujeme za vyřešenou, je opět velmi zajímavý a vytváří pěkné herní situace (jak jsme se divili, že jsme na Diodách před Krtky), ale jinak na mě (a asi na celý tým) návrat působil dost demotivačně, vlastně nám ani nikomu nedošlo, že Oca Coa je nápověda, a tak jsme to tam jen do čtyř pročuměli a pak jeli domů.
Howgh
Suma sumárum, organizátorům patří velký dík za zajímavě uspořádanou hru se spoustou nápadů jak v samotných šifrách, tak v rámci systému hry. Chyby nám ji nezkazily, bavili jsme se dobře a užili jsme si i jiné věci než jindy.
Jen bych se do příštích let přimlouval za Matrix lehčí. Odhaduji, že do druhé části hry se dostalo tak 35 týmů (nepočítám ty "mimo hru"), což mi přijde zbytečně málo.Oproti loňsku bylo méně nápověd a více "povinných" šifer (myslím, že nutnost vyluštit všechny čtyři šifry z třetího patra by fungovalo jako zarážka i bez té chyby v nápovědě).
Takže i za cenu toho, že Prahory dorazí do cíle ve tři v noci (dobře jim tak), je možná namístě zvolnit tempo. Bylo by škoda, aby se cenný slogan "tak trochu jiná šifrovačka" změnil na "to je jako Bedna, akorát tam víc provoláš".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martina (Prahory) Martina (Prahory) | 11. dubna 2007 v 10:28 | Reagovat

Váš postup do druhé části musel být fakt pěkný, úplně si dovedu představit tu atmosféru, kdy v euforii nic není problém :)

2 Vladan (Opravte to) Vladan (Opravte to) | 11. dubna 2007 v 17:11 | Reagovat

Jeste by mne zajimal popis toho 5timinutoveho brainstormingu na keltech ... vzhledem k tomu, ze to byla klicova sifra letosniho MATRIXu jak pro Vas, tak i pro mnoho dalsich, co si prohledli krokodyla ...

3 Vítek (Krtci) Vítek (Krtci) | 11. dubna 2007 v 22:48 | Reagovat

Jo jo, my jsme zase mysleli, že jsme předběhli Prahory :-). A když Víťa říkal Chlýftýmákům, ať nám nesvítí na víčka, že nevidíme, jak svítí diody, asi se museli dobře bavit, protože si právě všímali vyškrábaných nápisů.

Máte můj velký obdiv (a určitě ne jen můj), že jste tak dlouho vydrželi řešit Kelty. A že jste je (po tolika zcestných nápadech) vyřešili.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama