Tmou 9

6. listopadu 2007 v 17:49
(Varování na začátek: celá reportáž je pojata spíš jako komentáře pro ty, kdo na hře byli, čtenářům ne-účastníkům můžou chybět souvislosti. Doporučuji jim otevřít si paralelně stránku se zadáním šifer.)
Na Tmou 9 se Černý racek vydal v nezvyklém složení. Diáře stálých členů Petra, Honzy i Vlaďky hovořily neúprosně - termín nevyhovuje. Ze základní sestavy jsme tak zbyli jen Keplík a já.
Prvním náhradníkem, kterého se ptám, je moje sestra Iva, ta nabídku přijala. Poté jsme byli několikrát odmítnuti (oslovovali jsme lidi, co mají se šifrovačkami už nějaké zkušenosti, a ti měli většinou už postavený vlastní tým). Nakonec nám sestavu doplnili dva Lukášové - Lukáš Křečan (na Bedně startuje za tým Hypopus) a Lukáš "Sajagi" Paluzga (obvykle tým Apollon).
Byl jsem zvědavý, jak se nám v improvizované sestavě povede, ale zároveň jsem se neubránil obavám. S Petrem, Honzou a Vlaďkou jsme před lety Černého racka zakládali, věřím jejich lušticím schopnostem a jejich nadšení pro hru. Nevěděl jsem, jak moc to v týmu, ve kterém kmenoví hráči tvoří menšinu, může být stejné.

Prvním testem byla kvalifikace. Sedmdesáté třetí místo sice nebylo na skákání do stropu, ale náš tým koneckonců nikdy nebyl zrovna kvalifikační specialista (za sebe můžu říct, že je v tom nesoustředěnost - mám-li v dosahu víc šifer, myšlenkově těkám).
1. Happening na náměstí
Úvodní pokus s hymnou Tmou působil trochu rozpačitě. Ze začátku jsem měl pocit, že snad organizátoři pustili pouze hudební doprovod a zpěv nechali čistě na publiku, což by mi přišlo dost odvážné až samožerské, ale prý se jednalo o nějakou technickou závadu.
Samotná první šifra pak překvapila výpravností. Muselo to stát spoustu organizačního úsilí, takže nad drobnými nesrovnalostmi (homeless hudebníci občas v hymně zaměňovali slova oheň a plamen, Šebrle na rozdíl od Změlíka a Dvořáka neukazoval na své disciplíny) nelze než přimhouřit oči.
Bohužel, hned na startu jsme někam založili papír na vyplňování časů příchodů a odchodů. Pro cifršpióny mám pouze pár údajů z náhodných kontrolování času a odeslaných sms zpráv: ve 20.21 jsme šli ze čtyřky k pětce, půlnoc nás zastihla pár set metrů před osmičkou, do vrcholové knihy jsem myslím vyplňoval 2.35, rozednívalo se, když jsme luštili jedenáctku, v 9.05 jsme odcházeli z třináctky a v cíli jsme byli v 11.18.
2. Krátké hodnocení dlouhého textu
Skoro mi přijde líto autora této šifry - dělá se s tak dlouhým textem, který si pak kvůli jasnému principu řešení celý přečte jen minimum lidí.
3. Obvod
Třetí stanoviště chvíli hledáme - Petrov (pokud je to to, co si myslím) byl vidět i zhruba v půli cesty mezi Zderadovým mostem a skutečným stanovištěm. Společně s faktem, že organizátoři rozdávající 3. šifru působili na první pohled hodně jako luštící tým, to dezorientovalo i řadu týmů kolem nás.
Vlastní šifra se mi moc líbila. Baterka je jeden ze symbolů nočních šifrovaček a tohle byl originální a elegantní nápad, jak ji zapojit (ha, slovní hříčka) ještě dalším způsobem.
4. V týmu by mělo být alespoň po jednom člověku, který se vyzná v Brně
Na Tmou jsme zpočátku (ročníky 4 a 5) brali do týmu různé známé známých, abychom měli někoho, kdo se vyzná v Brně, když už nám to v pravidlech doporučují. Paradoxně od té doby, co jsme se tohoto zvyku zbavili, dosahujeme o něco lepších výsledků. Jenom holt šifry jako letošní čtyřka (a loni dvojka a čtyřka) řešíme déle než místní.
Od začátku se snažíme naroubovat podivné názvy na rejstřík mapy, hledáme jak přesmyčky tak antonyma, ale nějak se nám dlouho nedaří správná trefa. Tohle prostě šlo vyluštit rychleji, ale zákys to taky není, jen takové zadrhnutíčko.
5. "Sorry, rock and roll píšu prvně v životě"
Pohled na dušičkový hřbitov se stovkami (tisíci?) zapálených svíček je... působivý. Svíčky se navíc připomenou ještě jednou, na zadání další úlohy - na loňských Svíčkách byla šifra s takřka totožným principem. Obsahovala i zajímavější trojice, u této verze zase jasně vítězí grafická úprava.
Myslím, že na této šifře jsme dohnali to, co jsme ztratili na předchozí, vyluštili jsme ji velmi rychle. Jen mě trochu mrzelo, že se tu tak přímočaře využila (testováním doporučená?) nápověda s dvěma stranami papíru. Cestou na Tmou jsem si vymyslel konstrukci, že to vůbec neznamená nic o oboustranném potištění, ale že půjde o převod slova v textu na číslovku (papír = 2, mince = 2, poslanecká sněmovna = 5...), a docela jsem se na takovou šifru těšil.
6. Když natočíme největší trojúhelník kostky tak...
Hlídači stanoviště nás vyděsí tím, že nám nutí tři kopie šifry - očividně jde do tuhého. Vetuji návrh zalézt do hospody, mám s hospodami na hrách nějak špatné zkušenosti. I když zrovna v tomhle případě to asi byla chyba, začíná totiž poprchávat. Lidem to nevadí, ale papír měkne.
Začátek je jasný - vyřežeme díry, slepíme kostku písmeny dovnitř, podíváme se a uvidíme. Nebo taky neuvidíme. Zdá se nám, že když se pokusíme zírat tak, aby se z útvary na stěnách zdály rovnostranné, vidíme písmena. Bohužel, kostka z vlhkého papíru se všelijak prohýbá a každou chvíli vidíme něco jiného, nedokážeme tedy pořádně ověřit, že na to jdeme špatně.
Takže nakonec vítězí hrubá síla, jako patrně u většiny týmů. Nesázíme na přesmyčku vše, posíláme Ivu a Sajagiho jako předvoj. Za to, že jim pak doneseme batohy, se nám odvděčí tím, že se na sedmičku ani nemusíme dívat - vyluštili ji sami. Míjíme stadión SK Líšeň, proslavený letošním pohárovým vítězstvím nad Slávií. Keplík to v rozjařené náladě smskuje kamarádovi slávistovi. Jistě měl radost. (A my tak vlastně máme další časový údaj ze hry, pokud to tedy Keplík už nesmazal).
8. Konvex v konkáv
Na osmičce potkáváme celkem málo týmů, přičítáme to poněkud vyhaluzené šestce. Odhalení textových řetězců trvá jen chvilku (i když je na prví pokus vinou divné tečky u X v našem zadání, kvůli které hledáme, jak do řešení zapojit něco desátého, než si všimneme, že na druhém papíře tečka chybí), ale pak se nám nějak zatmí nebo co a interpretace se nedaří. Konkávní rohy hledáme na našem papíře, snažíme se číst písmena, která je tvoří. Prohlédneme si sad s ostře vyčnívajícím (ač konvexním) rohem, láká nás oblast Podkova, etymologický původ slova konkávní nás navádí k jeskyním. Nakonec najdu na mapě vojenský areál a vyrážíme tam s Ivou s pocitem, že jdeme haluzit. Po 200 metrech chůze nám to najednou dojde. Ještě že tak, areál není úplně za rohem a užírat se nejistotou po celou dobu by se mi nechtělo.
9. 1 2 3 4 5 6 7 ?!
Do vrcholové knihy se zapisujeme jako čtyřiadvacátí, těsně před Prďoly.
Šifra byla z dramaturgických důvodů jednoduchá, takže nad jistou mírou neoriginality lze přimhouřit oči, ale nějak mi přišla odfláknutá. Číslovky, zejména ty v posledním odstavci (Vivaldi, mušketýři), byly až příliš nápadné a samotná slohovka byla tak nějak divně plytká, o třídu slabší než ostatní příběhy z paralelního světa Maštěných ředkviček, které jsem zatím viděl. Ale co, aspoň jsme to mohli vyluštit na stojáka a trochu si spravit sebevědomí po tápání na osmičce.
Jedna věc mě zde však zklamala o dost víc než šifra. Odcházejíce na kótu jsme u silnice viděli dřepět sedmičlenný tým.
Jakkoli to neodpovídá pravidlům ani duchu hry, tak nějak lidsky chápu, když spojí síly někdy nad ránem u páté šifry zbytky dvou týmů poté, co jim slabší povahy odjedou do postelí. Ale u týmů v první třiadvacítce mi to přijde smutné.
10. Silnější ryba m... á hlad
Z těch cca 20-25 týmů, které jsou před námi, jich v okolí kóty sedí více než polovina, čekáme tedy další oříšek. A taky se dočkáme. Kopírujeme průběh na osmičce - po poměrně rychlém odhalení prvního kroku přichází interpretační tápání. SZ budiž, slabé ryby jasné, ale co znaly přesně? Přiřazení písmen slabým rybám nepomohlo, text nevidíme. Po dlouhém sezení nejistě odcházíme s tím, že ten rybník je v podstatě přesně na severozápad od kóty, ryby rybník znát mohou a navíc se tam jde přes husté vrstevnice, což je v u Tmou vodítko správného směru. Otázka od obsluhy stanoviště nás trochu zaskočí, ale když víme, že opravdu máme něco hledat, z těch ryb to nakonec vykoukáme.
Tohle je šifra, kde jsem si nejméně jistý s hodnocením. Na jednu stranu originální s atraktivním provedením, na druhou stranu mně osobně vždy trochu kazí dojem, když se musí na abecedu převádět čísla vyšší než 26. A čtení slabých ryb podle času sežrání mi nepřijde nijak elegantnější než jakékoli jiné seřazení.
11. Inženýrská
Varování o rezervacích přímo vyzývá k tomu vzít do ruky nejdřív mapu a pak až šifru. Po chvíli diskutování, kdy Keplík s Lukášem tvrdí, že tam ten Hornek prostě vidí, vysíláme opět dvoučlenný předvoj a zkoušíme vyřešit zpětným inženýrstvím - kdyby tohle bylo H, může být tohle O? Ostatní se mi smějí, že si prostě jen maluju do sešitu nápis HORNEK, ale nakonec na ten algoritmus přicházím.
Jsem rád, že už zase řešíme i opravdově, ne jen odhadem. Půldruhý kilometr po žluté mi připadá nějak dlouhý. Nebo už jsme tak unavení?
12. Labyrint
Konečně dvoustupňová šifra, kde jsme ten druhý krok našli docela rychle. I když s těmi STOPy (nebo stopami) mě to zase trochu mátlo, prostě jsme se letos nějak nedostali na správnou interpretační vlnu. Spočítat padesát znaků v několikrát přepisovaném bludišti (příště už určitě musíme vzít gumu) je docela pracné, občas nám vyjde třeba UMRI JEDNOM Z MIST místo PRI JEDNOM Z OHNIST, ale hlavně že moc netápeme.
Cestou k lomu potkáváme Toma z Prahor, projel kolem nás na kole a na křižovatce se vydal směrem Macocha. Představa, jak si fyzicky nevybouřený člen Prahor dává po lehké noční procházce Tmou svých dopoledních 50 km k Macoše a zpět, nás docela pobavila.
13. Třikrát šedá
Třináctku považuji za nejhezčí šifru letošního ročníku. Neobvyklá, přiměřeně těžká, dalo se na ní zakysnout stejně jako ji dát za deset minut. Nám trvala asi dvacet, za což nás pochválil i kolemjdoucí fotograf. Začínáme doufat, že by to letos mohlo vyjít.
Cestou na čtrnáctku nás předbíhá mladík z týmu (myslím) Scientific Approach. Vzhledem k tomu, jak často se mezi klusem musel dívat do mapy, odhaduji, že na nás svým odhodlaným výkonem nabral asi tak minutu a půl.
14. Před branami
U hotelu na rozcestí potkáváme HALUZnú ORGanizáciu, která nás varuje, že se čtrnáctá šifra hledá opravdu obtížně. Buď něco dělali špatně nebo jsme my měli kliku, stanoviště nacházíme bez problémů. Horší je to s luštěním. Nápady nám nějak došly, po částech podřimujeme, začínáme se obávat, že zvolit za tajné týmové heslo ANTE PORTAS nebyl nejlepší nápad. Naštěstí se náhle probírá Iva, která prospala už šifry 12 a 13, a zničehonic přečte řešení. Máme něco přes hodinu na přesun a závěrečný úkol.
15. ...a projdeme TMOU!
V předsálí cílové tělocvičny vládne zmatek a zápach zutých pohor. Tradičně mám pocit, že smrdíme nejvíc ze všech týmů. Odvážně odmítáme studovat mapu Evropy - někteří z nás tvrdí, že je na ní nemůže nic překvapit. Trochu zbrkle si pak taky moc nepřečteme pokyny k cílové úloze a v tělocvičně děláme trochu zmatky.
Vlastní úloha sice neměla takovou atmosféru jako předloňský bunkr, ale držela linii týmového úkolu ve tmě, to se cení.
Čas 11.18 - Černý racek prvně prošel Tmou v časovém limitu.
Epilog
Čím víc jsem se obával toho, zda a jak nám to v náhradnické sestavě půjde, tím víc považuji naše letošní umístění za úspěch. Můžeme se chlubit zbytku základní sestavy Racka i lidem, kterým jsme nabídli místo v týmu a kteří nás odmítli :)
Hlavní klady Tmou 9:
Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc se mi jako hlavní klad jeví ta podivně nejistá (částečná) řešení (konkávní roh, slabé ryby, padesát znaků stop). Očividně nejsme na takové věci zvyklí (a podle reakcí na fóru jsme zdaleka nebyli sami). Dále se mi líbily jednička, trojka a třináctka.
Zápory Tmou 9:
Nepovedená hymna, absence šifry, která by na hodiny zastavila týmy před námi a nás ne :) S šifrou devět jsem se smířil, ale nálepka slabšího kusu jí zůstane.
Pár nesouvislých myšlenek na konec
Byla letošní Tmou lehčí než předchozí dva tři ročníky? Jistě byla, dokázalo ji projít mnohem více týmů, vítězné Prahory pak v rekordním čase.
Byla letošní Tmou lehká? Myslím, že ne. Ivo Cicvárek kdysi na okouním fóru psal, že ve startovním poli většiny šifrovaček je cca 50 týmů s reálnou šancí konkurovat si (a tedy dojít). Velká část z nich letos nedošla, včetně několika slavných a úspěšných (Proudoví krtci, Chlýftým, Ústřední topení, Lamy na Varanech... sorry jestli někdo cítí, že by měl být jmenován, a není).
Byla letošní Tmou příliš lehká? Ani náhodou. Ještě horší je, když k tomu někdo, kdo to tvrdí, přidá něco jako: "nedalo se nikde zakysnout". Každý trochu znalý tým ví, že zakysnout se dá téměř kdekoli. Když něco takového slyším (čtu), připadá mi, že se dotyčný jen snaží nějakým neobratným způsobem říct: "podívejte se, jak jsme letos zářili".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama