Bedna 2008

26. května 2008 v 9:13
V minulých ročnících Bedny (05, 06, 07) jsme si vypěstovali takové schéma (nebo spíš stigma) průběhu hry. Hru si nadějně načneme, potom se nějak (2005 ještě z vrcholové knihy, později z Binfa) dozvíme, že jsme na čtvrtém místě... a v tu chvíli se nám hra rozsype pod rukama. Na následující šifře jsme si vždy brali nápovědu (případně ji v roce 2007 timeoutovali), a pak už jsme se z toho nikdy pořádně nezvedli. Těžko říct, čím to je - snad nás pocit z toho, že nám možná o něco začíná jít, příliš svazuje. Možná, že až vedle BednaTM tužek vzniknou i sedánky Anonymních účastníků, měli bychom si na ně párkrát zajít. ("Ahoj, já jsem Ondra z Černého racka a od sedmičky jsem letos nic pořádně nevyluštil.")
Plán pro letošní Bednu byl tedy jasný - překročit stín z minulých let.

Bedna 2008 nás také postavila před poněkud neobvyklý problém. Zájem o účast projevilo celkem sedm lidí: celá základní sestava Racka a dále také naši dva náhradníci z Bedny loňské, Tereza a Aleš. Ti si nakonec založili vlastní tým Černý fracek, ale protože hrozilo, že v něm zůstanou jen sami dva, zprostředkoval jsem jim hostování v Pralinkách zvlášť. Přišlo mi to jako dobrý nápad - Černý fracek si pravděpodobně užije větší část hry a zároveň pro nás odkouká know-how silného týmu. A organizátoři vydělají, protože se jim dva platící týmy předem zredukují do jednoho hrajícího. Win-win strategie v praxi.
Start, scrabble, šifra 1
Technický omyl, který vedl k přelepování oktilek, byl velmi užitečný. Díky tomu jsme si ještě před hrou oktilky pořádně prohlédli a identifikovali všechny velmistry. Dále bych ocenil praktický pytel, ve kterém byly zabaleny - většinou vyluštěné šifry strkáme porůznu do kapes a batohů, a když je potom náhodou potřebujeme (nemusí jít zrovna o koncovou semílačku, stačí třeba skládaná šifra č.4), míváme problémy je dát dohromady. Takhle jsme všechno házeli do jednoho pytle, který byl navíc (než se nám někde na desítce protrhl) vodotěsný, což se letos taky hodilo. Přimlouval bych se tedy za pytel i do příštích ročníků.
(uvítali jsme i šifrovací rozcvičku od majitelů místní restaurace)
Vlastní scrabble mě zaujalo zejména rozdílem mezi očekávanou a reálnou užitečností písmen. Přišlo mi, že nejpostrádanější byla tříbodová písmena (typicky B, Y, pravda trochu závisle na měření).
Šifra 1 po předstartovní přípravě vysloveně potěšila.
Šifra 2
Šifra 2 mě zaujala hlavně tím, jak málo dílčích šifřiček bylo zapotřebí vyluštit. My jsme dali tři (Nepraše, budky, přísloví) a podle všeho to bylo skoro zbytečně moc. Ještě o něco víc nás zdržela naše zbrklost - nepřekontrolovali jsme délku trasy B-J, což se projevilo až v půlce dekódování Enigmy, a museli jsme vše projíždět dvakrát.
Po odeslání Binfa přichází panika - jsme na našem neoblíbeném čtvrtém místě! Naštěstí se jednalo jen o pořadí v rámci naší trojky, celkové pořadí bylo 14, takže se to nepočítá.
Trojky
Trojky byly příjemné rozehřívací šifry. Přišlo mi, že nám docela jdou od ruky (i když dle Binfa jsme na nich na Proudové Prahory ztratili skoro třičtvrtěhodinu). Jen u mangaparodie nás jako mnohé jiné zarazil krátký interval nápovědy - vůbec jsme neměli pocit, že už je na ni čas, a asi bychom si na řešení raději přišli sami.
Šifra 4
Šifru 4 lepíme na nábřeží, ale protože to vypadá na blížící se bouřku, přesouváme se do čínské restaurace na Národní (už jsme ji prověřili letos na Matrixu). Plán je vyluštit zde čtyřku, donést pětku (tušíme ji nedaleko, zároveň však hádáme, že půjde o CD - taky jsme si tyhle záchvaty jasnozřivosti mohli schovat na později).
U Číňanů se luští dobře, záhy máme půlku řešení a vysíláme Keplíka pro pětku. Snažíme se šifru doluštit, ale u slova POKUD se zasekáváme. Vší silou nakonec šifru dokončíme, což nás těší, jen tu informaci v její druhé půlce jsme čekali asi o něco zásadnější.
Šifra 5
Z šestého místa jsme se posouváme na třetí, takže zakletá čtvrtá příčka je po třech letech překonána! Potkáváme Pralinky zvlášť s našimi Fracky, oddělujeme se však na Můstku (my postupujeme k tomu správnému kasinu, pokud vím, něčím jsme si i zdůvodňovali, že je to to správné, ale už nevím přesně čím).
Na audioprocházky mám špatnou vzpomínku z Tmou 2005, kde jsme na ní skončili, ale tahle byla o něco lehčí, nápaditější a vtipnější. Nelíbilo se mi, že se zvuky nesly v příliš symbolicko-asociativní rovině (typicky steakhouse - bučení), dále taky krizové body s příliš běžnými objekty (restaurace, kasina). Na několikátý poslech mi byl také trochu protivný přehrávaný herecký výkon "překonávání schodů".
Mimochodem, pětka je jediná letošní šifra, kde máme podle Binfa pozitivní bilanci proti vítězům.
Šifra 6
Tak nás to čtvrté místo přeci jen neminulo... Začíná pršet a my jsme rádi, že jsme procházkovou šifru stihli dojít včas. Výloha Kotvy je ideální k prosvícení papírů, takže mřížku ani nemusíme komplet vystřihovat (taky vám přišlo, že se letos na Bedně nějak hodně stříhalo?). Nápad s osmi chybějícími písmeny je jasný, realizace vázne - nějak jsme si ten CTIOB přečetli špatně, zkoušíme přesmyčkovat, ale k Botiči se nám nechce. Teprve komplet zopakování postupu vede k řešení, zbytečná půlhodina ztráty. Vítáme možnost opustit centrum, které se začíná plnit ožralými slávisty (mimochodem, v roce, kdy Sparta na poslední chvíli ztratila ligový fotbalový titul a Kanada světový hokejový, by mi přišlo nanejvýš patřičné, aby také Prahory selhaly na Bedně - kde se (ne)stala chyba?) Loučíme se s Vlaďkou, která si z důvodu nachlazení bere na noc zdravotní pauzu, a vyrážíme společně s abpopou směr Hloubětín (i když oni možná vystoupili jinde, ztratili jsme je - podle Binfa jsme se ale přesunovali efektivněji).
Šifra 7
Neprší, ale po prudké přeháňce je dost mokro. Viadukt u Hořejšího rybníka má jen dva oblouky, které se dají využít jako suché místo na luštění. V jednom sedí Lamy na Varanech, v druhém Totální diferenciál. Vtipkujeme, že nám nezbývá, než dát šifru vestoje, a vzápětí zjišťujeme, že jsme ji tak opravdu dali. Totální diferenciál sice taky záhy končí, takže bychom mohli luštit na jeho místě, ale tím si tu pěknou anekdotu přece nebudeme kazit.
Procházíme sexuální část letošní trasy - v zahrádkářské kolonii za Průmyslovou míjíme notně zapařené auto a okolí unimobuňky u poldru také prohledáváme trochu s rozpaky.
Šifra 8
Je přesně půlnoc a jsme druzí.
(Pokud jste nám do této chvíle fandili, máte jedinečnou šanci přestat číst dál, protože dál už to bude jenom horší.)
Tuhle šifru jsme zazdili a ani pořádně nevím proč. Stříhali jsme okamžitě, poměrně rychle jsme si odvodili i to, že oboustranné vytištění (vždyť by se všechna informace vešla na jednu stranu) znamená, že pozice hraje roli. Pak přišla chvíli racčí (to je jako vlčí, ale hustší) mlha. Pak najednou tu šifru Petr vlastně vyluštil - vykřikl, že vidí hráz, po otočení i rybník... už jsem si balil batoh, když se nám kostičky rozsypaly. Po znovusestavění se nějak ztratil původní nápad. Jistě, HRAZ vidím, čtu to i relativně DOKOLA, ale co s tím U a M, co nečtu? Nakonec po další hodině vyscrabblíme řešení s tím, že proč z každé šestice čteme jen 4-5 písmen, nevíme. Tu hodinu navíc nad téměř vyřešenou šifrou moc nechápu.
Šifra 9
Klesli jsme na osmé místo, s devátými Pralinkami za zády.
Nejkrizovější moment letošní Bedny je tu. Po troše zmatků (jasně, fajn mapa, a šifru jsi tam nenašel?) nacházíme značku Další stanoviště. Docela dlouho zíráme do mapy a dotyčnou značku bezvýsledně hledáme. Povinné probodnutí se nám moc nezdá. Pak ale nacházíme jediný židovský hřbitov (=značka, která je v legendě nahrazena značkou Další stanoviště) na mapě. V danou chvíli je to výrazně lepší řešení než probodnutí, takže vyrážíme. Jdeme na hřbitov, přestože:
  1. Jsem si jistý, že minimálně přívoz a podezřele vysoký Vršek jsme v mapě viděli už u Počernického rybníka. Nevím, co jsme si mysleli - že nás organizátoři jen tak chtějí pobavit?
  2. U nádraží Běchovice navrhuji rozdělení týmu. Přeci jen je to daleko a řešení nevypadá špatně, ale dobře taky ne. Z diskuse vyplyne, že jsou vlastně všichni ochotní zůstat u nádraží, takže nakonec všichni postupujeme dopředu (ne, logiku v tom nehledejte)
  3. Na silnici za Běchovicemi potkáváme Proudový Chlýftým (celkově jeden ze tří týmů v protisměru). Ptá se nás, kolikátí jsme byli na minulé šifře. Už na místě to mezi řádky přečteme jako "kolik jsme touhle blbou zacházkou ztratili". A stejně jdeme dál.
(Taky myslím, že nám na téhle šifře chyběla Vlaďka, jako člověk, který nás čtyři vzletné povahy drží nohama na zemi. Aby nám vysvětlila, že to se sedm kilometrů vzdáleným stanovištěm nemyslíme vážně...)
Na hřbitově nic není (kromě nás a posléze ještě týmu Nažerme sa s HALUZou - na deváté šifře byli sedmí, takže dlouhé jižní zacházky zlákaly minimálně polovinu týmů z první osmičky). Několikrát ho důkladně obejdeme a pak sklesle sedíme na lavičce. Společně s HALUZou, protože ani jeden tým neluští. Jen čumí do mapy. Do mapy... V tom okamžiku šifru pochopíme (což ovšem ještě zdaleka není to samé jako vyluštíme), zdvedáme se a mizíme. Další chyba - měli jsme vzít pravítko a doluštit, ale přijde nám, že je šipka docela vidět od oka, navíc nechceme luštit metr od HALUZe (i když vodítko jsme jim asi nechali, výkřik: "Přívoz, my jsme blbí!" je docela návodný). Takže vyrážíme... ke značce řetězů na červené v Běchovicích.
Cesta zpět už trochu bolí, ke konci už taky začíná pršet. V ohybu červené nic, jen zdupaná tráva (ani tady nehledáme první). Nálada padá dolů. Nacházíme obrácený kostel u běchovického pomníku - opět o něco lepší řešení, lepší vrchol šipky, zajímavá pamětihodnost k tomu. Takže už snad tutovka. Nebo ne?
U pomníku se nachází globální minimum nálady na Bedně. Desátou šifru už hledáme na třetím místě, vždy o něco lepším, jistějším, než bylo to předchozí. Opět tu hledá ještě i jiný tým, ale to už vlastně nic neznamená.
Poté, co se ještě ztrapníme telefonem Járovi, který nám domněle zmizelou desítku k pomníku opravdu nepřinese, a poté, co se k nám vrací i čerstvá Vlaďka, se Petr konečně chopí pravítka a další stanoviště nám nakreslí. Tu du dum tum.
Na devítce dosahujeme druhého nejhoršího času ze všech vyluštivších týmů (včetně těch s nápovědou).
Těžko tuhle šifru hodnotit. Sama o sobě mi přijde vlastně skvělá. Ale počet týmů, které zlákalo špatné řešení (ani na jednom ze tří špatných míst jsme nebyli sami, a to jsme ještě vynechali nejzprofanovanější Dubeček) říká, že úplně v pořádku nebyla. I když u šifer, kde se poloha dalšího stanoviště nečte, ale kreslí, je to asi obecný a těžko řešitelný problém...
Šifra 10.
Propadli jsme se na 32. příčku, prší, jsme unavení. Ideální místo k tomu, aby si nás organizátoři vyfotili.
Desátá šifra jen potvrzuje, jak nás devítka fyzicky i duševně zničila. Správný princip říkáme okamžitě, poté, co najdeme pár dvojitých slov, dokonce vyrážím po modré napřed s tím, že mi tým finální verzi zatelefonuje. Telefonujeme si několikrát, pak mě i dojdou, protože kompletní řešení znamená najít všechny dvojice a toho už nějak nejsme schopni. Nakonec nám tahle zřejmá šifra trvá skoro tři hodiny.
Mimochodem, na této šifře jsem taky po asi třech letech usnul na šifrovačce. Vsedě, v dešti.
Šifra 11.
Postoupili jsme na 27. místo, což moc nechápu. Chvíli debatujeme, zda je možné zjistit, že v nějaké lokalitě zpívají ti a ti ptáci a spolehnout se na to, nebo se muselo sáhnout k technice. Ještě že máme v týmu bioložku, která nás poučí o stochastických jevech v ornitologii - např. přijde kočka a je po ptákách. Debatu ukončí Keplík tím, že najde reprák. Řešení máme hned. Je ale půl dvanácté, takže je nutno postupovat strategicky. Počerničák Petr se odpojí a jde pěšky domů. Vlaďka s Honzou zamíří na klánovické nádraží. Keplík a já vyzvedneme šifru, odešleme Binfo a tempem, které nám určí Vlaďka s Honzou podle jízdního řádu, se taky odebereme na nádraží. Tento strategický plán nás připravil o BednaTM tužky - nádraží (a nádražní restaurace) bylo ve dvanáct plné týmů, které už v sobě nenašly sílu vrátit se zase zpátky ke škole do cíle.
ΣΣrum
Letošní Bedna se mi líbila. Oproti předchozím dvěma ročníkům působila vyladěněji, šifry byly pestré a zábavné (ve srovnání s loňskou sérií divných "technicistních" šifer je to velký posun). Ze sedmi Beden, na kterých jsem byl, bych ji řadil na 3. - 4. místo (přičemž ročníky 2004 a 2002 jsou pro mě tak nějak srdeční záležitost, takže je to hodně pochvalné umístění).
V našem týmu jsme si konečně zlomili prokletí průbeřného čtvrtého místa, což je fajn. Bohužel, zmatečnost ve chvílích, kdy začíná jít o pořadí, se nás pořád drží. That's why the Red Sox never win the season, říkávali v Bostonu, a o Black Gulls to asi platí taky. Nicméně v Bostonu to říkávali jen do doby, než to Red Sox překonali a sezónu vyhráli. Když můžou oni, tak my třeba taky jednou... Uvidíme za rok.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 obsginrcr obsginrcr | E-mail | Web | 21. dubna 2009 v 15:30 | Reagovat

dDTFCU  <a href="http://ljssjmpgidur.com/">ljssjmpgidur</a>, [url=http://squbylrvqshs.com/]squbylrvqshs[/url], [link=http://kqukjpjybrbl.com/]kqukjpjybrbl[/link], http://kvnumogfxlxg.com/

2 pwxyvih pwxyvih | E-mail | Web | 15. května 2009 v 13:59 | Reagovat

33KMAp  <a href="http://quykxovmaysj.com/">quykxovmaysj</a>, [url=http://hvtpyxosqkin.com/]hvtpyxosqkin[/url], [link=http://sthdiocbxvjj.com/]sthdiocbxvjj[/link], http://tkciviphxnag.com/

3 viyrww viyrww | E-mail | Web | 28. května 2009 v 19:06 | Reagovat

PEDcV7  <a href="http://fgdfluqycinx.com/">fgdfluqycinx</a>, [url=http://uwedbhgauxtl.com/]uwedbhgauxtl[/url], [link=http://eadjzbvfumtj.com/]eadjzbvfumtj[/link], http://qqylfvpsgltd.com/

4 evlvnd evlvnd | E-mail | Web | 8. června 2009 v 17:25 | Reagovat

LvGuMc  <a href="http://sayprgchogxi.com/">sayprgchogxi</a>, [url=http://heeccreizrrn.com/]heeccreizrrn[/url], [link=http://cxfsicomuwup.com/]cxfsicomuwup[/link], http://iurlmjkolxft.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama