Svíčky 2008

4. září 2008 v 9:22 | Ondra
S termínem Svíček je to odjakživa složité. Koliduje s různými dovolenými, cony, tanečními soustředěními a spoustou dalších aktivit, jejichž organizátorům a účastníkům připadá konec prázdnin jako ideální čas. Pravidelně diskutujeme, zda se účastnit... a účastníme se vlastně taky pravidelně - každý lichý ročník.
Letos byly diskuse nad účastí nejnapínavější. Petr předem věděl, že nemůže, Vlaďka s Honzou si nebyli jistí, nakolik se jim termín kryje s jinou akcí, Keplík netušil. Na druhou stranu velký zájem o účast měl Aleš B., náš loňský náhradník z Bedny. Nakonec jsme si řekli, že se případně po Bezvíčku odhlásíme, a vyplnili přihlášku.

Bezvíček na mě vždycky působil divně, prodlužoval pravidla a tušil jsem v něm jakési odkladiště nápadů. Takže mě nakonec vlastně příjemně překvapil. Obecně mi systém nápověd a placení za ně přišel letos prvně docela povedený.
Měli jsme sedm bodů, startovné zaplacené, takže zbývalo vyřešit personální otázku. Vlaďka s Honzou už si byli jistí, nakolik se jim termín kryje s jinou akcí, Keplík už taky věděl, že jede jinam. Byli jsme s Alešem B. a Terezou tři a nápady, kde sehnat posily, scházely. Nakonec se vše vyřešilo velmi elegantně - všiml jsem si, že Chlýftým má zapsané pouze dva účastníky, tak jsem neváhal a nabídl fúzi (neváhání bylo důležité, Lamy na Varanech jsem předstihl jen o pár hodin). Aleš P. s Rosťou ještě ověřili situaci mezi svými známými a nabídku přijali.
(před hrou začínám vidět šifry všude - třeba i v Kauflandu)
Rozjezd
Už párkrát se nám nějaká část hry vydařila, ale takovou spanilou jízdu, jako byl Rozjezd Svíček, jsem zažil prvně. Úvodní heslo jsme vyluštili ze čtyř indicií (Aleš P. znal Kubovu Huť), na dvojce jsme se ještě nechali předběhnout rychlým poslem Pralinek zvlášť, ale pak už hra patřila nám. A PraHaluzi v našich patách, samozřejmě. Většinou to vycházelo tak, že přicházeli na stanoviště krátce předtím, než jsme ho my opouštěli, takže jsme vedli o necelý čas luštění šifry - což byly ale ve všech případech jednotky minut. Byl to napínavý souboj, ale věděli jsme, že na desítce skončí - PraHaluz měla osm pomocných bodů, které neměla důvod pronést do Finále, my byli o bod a tedy o půlhodinu chudší. Měli jsme několik variant:
  1. pokusit se vyluštit desítku za pár minut (zpětně hodnoceno jako hodně naivní);
  2. vzít si nápovědu, odpočinout si, navečeřet se a zkusit pak půlhodinu dohnat;
  3. vzít si nápovědu a zkusit vyšvihnout Memoriku, kterou se Tereza z velké části naučila během přesunů (čtení za chůze trénuje odmalička).
Nakonec jsme se pokusili o variantu tři, ale někde na čtvrtém řádku se vloudila chybička. Takže z toho byla varianta dvě. Na devítce jsme navíc na PraHaluzi pár minut získali (a to Tom dokonce kousek popoběhnul), tak nám ztráta nepřipadala tragická.
Šifra 11
Jak naivní bylo tohle minutové počítání z perspektivy šifry 11. Strávili jsme na ní téměř šest a půl hodiny, přibližně tolik, co na všech předchozích šifrách dohromady, včetně přesunů. PraHaluz mezitím hru úspěšně dokončila, aniž bychom ji jakkoli potrápili. Na tribuně nám postupně začaly dělat společnost další týmy (všechny podle podobného vzoru: "Fakt můžu říct cokoli a za deset minut přijít znovu? Tak třeba záchod. Aha, no nic..."). Do Finále proklouzla Vlhká jáma (aneb Mokrá ďura, jak ji překřtili organizátoři). Navíc po hodině odběhla, propadli jsme se na třetí místo. Pak se do finále dostali i Proudoví krtci. Pak Unaveni sluncem... Pak to Aleš P., s desaterem celou dobu poctivě složeným v kapse, vyluštil.
(Po letošní Bedně, kdy jsme se nad podezřele vysokým Vrškem bavili ještě před mnohakilometrovou zacházkou, je to už druhý případ selektivní slepoty nad tím, co považuji za organizátorské vtípky. Nevím, proč pořád trpím iluzí, že mě organizátoři chtějí pobavit jen tak.)
Zbytek finále
Jako Pražáka mě překvapuje, jak je noční Nové Město na Moravě klidné a tiché. Spolu s hezky osvíceným centrem je to velmi působivé. Obecně se mi letošní prostředí velmi líbilo, akorát v té terénní části jsem měl pořád pocit, že se ani nestíhám pořádně rozkoukat...
Znovu nabíráme tempo, i když bez soupeře v zádech nám to tolik nepřijde. U dvanáctky s planetami mám ještě pocit, že ji řešíme hrozně dlouho, ale to je asi spíš tím, že prostě dlouhá je. Nad třináctkou chvíli dumáme, ale jen tak, aby se svým nápadem stihli přijít všichni členové týmu. Čtrnáctka s morseovkou mi už přijde poněkud symbolická.
A tak jsme najednou v recepci Racomu, kde zjišťujeme, že se nám někde ve městě ztratila Vlhká jáma, jsme druzí.
Rozsvěcení Svíček mělo být i podle článku v Sirkách zlatým hřebem letošní hry. Nelze mu vytknout působivost - organizátoři mlčky zapalující a zhasínající Svíčky vypadali velmi roboticky, číhání ve vytipovaných místech budovy bylo svým způsobem napínavé a hlavně dost jiné než obvyklá hra. Na docenění mi to ale přišlo až příliš náročné na organizaci. Zejména když uvážím, že vše vidělo pouhých 14 hráčů, z toho navíc čtyři až za světla.
Návrat k vrcholnému lušticímu tempu jsme si užili na šestnáctce. Autorské řešení, zahrnující frekvenční analýzu, jsme si značně zkrátili - Tereza se na papír podívala a prohlásila, že začátek šifry bude VRAŤTE SE. A ono jo.
Takže jsme došli a obsadili druhé místo, což je nejlepší výsledek Racka na impaktovaných šifrovačkách. Navíc teď můžeme říct, že jsme na všech hrách, kterých se pravidelněji účastníme (Bedna, Tmou, Matrix, Svíčky) došli alespoň jednou do cíle v časovém limitu, čímž se úplně každý tým pochlubit nemůže. (Poctivost tedy velí upřesnit, že v předchozí větě lze alespoň jednou nahradit za právě jednou, ale s tím snad v budoucnu něco uděláme).
Jako cenu za druhé místo jsme obdrželi stolní hru o staré Číně (od německých autorů, ve francouzské mutaci, made in Czech Republic). Bohužel je to věc, která se nedá rozdělit na víc dílů, takže zůstala mně s Terezou. Přišlo mi, že Chlýftým bereme trochu na hůl, tak jsme cestou na nádraží alespoň věnovali Rosťovi týmový diplom (na který však Síba nechal napsat Černý racek, přestože jsme ho upozorňovali, že Racek byl tentokrát z velké části oranžový... takže nevím, jestli si ho Rosťa doma vystaví).
Hodnocení
Letošní Svíčky se mi z těch tří ročníků líbily nejvíc, i když to je samozřejmě ovlivněno naším úspěchem. Žádná šifra mi nepřišla vyloženě nudná a objevilo se několik opravdu zajímavých kousků (jako většinu mě nadchla šifra číslo devět). Oproti předchozím ročníkům se mi zdálo, že organizátoři trochu ubrali na svém svérázném humoru, který je pro mě jednou z hlavních deviz Svíček. Ale nad nápovědou k šifře číslo 7 jsem se rozesmál alespoň dodatečně.
Za slabší místo považuji šifru 10 a přístup k Turniketu. Neseděla mi jednoznačná výhodnost využití záchrany oproti předchozím stanovištím (jakkoli se to zrovna nám hodilo). Mám rád prostý systém, kdy nejvýhodnější strategií je vždy luštit, a nápovědy a záchrany slouží až pro případ, že se nedaří (což jinak letos myslím fungovalo dobře).
Šifra deset by podle mě byla hvězdnou ozdobou Bezvíčku. Do hry mi přišla obtížná, navíc byla bezprostředně následovaná další těžkou šifrou.
S Chlýftýmem se mi spolupracovalo velmi dobře. Kluci jsou velmi sehraní a výkonní - po odhalení principu šifry dospějí k řešení výrazně rychleji než my, co morseovku umíme jen s pomocnými slovy a abecedu odpočítáváme na prstech (například na šifře 7 po (Alešově) nápadu s mincemi už Rosťa jen jel ukazováčkem po zadání a četl tajenku). Naše méně zkušené spoluhráče (po letošních Svíčkách má Tereza herní index 4 a Aleš B. 3) to až zastrašovalo, občas se nestíhali zapojit, z čehož měli trochu špatný pocit. Čímž se trochu oklikou dostávám k vícekrát zmiňované prosbě o dvě zadání na tým. Nad jednou šifrou si pět lidí překáží a nesmělejší členové se pak napůl dobrovolně stahují. Dvě šifry by pomohly i v tomhle.
Ze hry jsem si odnesl ještě jeden důležitý poznatek. Pod dojmy z loňské Tmou a letošní Bedny jsem měl pocit, že Prahory se musí porazit jedině samy. Že když se jim daří, tak se holt nedá nic dělat, vyhrají. Po Svíčkách, kdy jsme s nimi (teda s PraHaluzí, jasně) hráli po velkou část hry vyrovnanou partii, si to už tak stoprocentně nemyslím.
fotografie z hry "vypůjčeny" od organizátorského týmu, autor Vory
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama