nula nula sedm

23. dubna 2009 v 8:44 | Ondra

Navazovat na Matrix je zapeklitá věc. Je celkem zvláštně vyprofilovaný. Jezdí na něj šifrovačkoví závisláci s herním indexem přes dvacet (což pravda není takový zázrak, jezdí skoro na všechno, od toho jsou to závisláci), ale i lidé, co se na jiné šifrovačky moc nehrnou, protože jim přijdou těžké. Jezdí na něj jak hráči, které příběhový rámec nezajímá nebo i trochu obtěžuje, tak ti, co se na příběh těší a doufají v co největší propojení s hrou. Účastní se ho jak fanoušci všemožných moderních technologií, tak staromilci, podle nichž k má luštění stačit hlava a tužka.

My na něj každopádně jezdíme rádi (je to hra, které se asi nejčastěji účastníme v naší základní sestavě), a tak jsme se těšili i letos na jeho volné pokračování pod značkou 007. (I když mám asi o něco raději Bondyho než Bonda, proti slavnému agentovi s povolením zabíjet nic nemám, poslední dva díly s Danielem Craigem se mi docela líbily).

Na start jsme se dostavili pouze ve třech, protože Honzu a Vlaďku vázaly v sobotu dopoledne společenské povinnosti. Ve třech jsme také prošli celou fázi A. Zdržely nás jen hyperboly, které jsme řešili trochu silou (a kružítkem, které tedy moc nepomohlo).

Načasování vyšlo skvěle, s Honza s Vlaďkou nás zastihli u fiata, do Homogenních směsí už vyrážíme společně. Řidiče autobusu nečekaný zájem o roztocké nádraží (na Podbabě nastupovalo 4-5 týmů) pobavil. To se dneska ale dějí věci, říkal si jistě v duchu.

Od začátku modré začínáme pracovat na náskoku před ostatními. Nejprve rázným pochodovým tempem, kterým získáme (i přes výborně sehranou etudu na téma "ztrácíme značku", v hlavních rolích Honza s Petrem) dobrých pět šest metrů. Poté se ale začínáme prosazovat i v luštění, Pravidla i Změť dáváme velmi rychle. Takže si záhy na Kozích hřbetech můžeme zahrát pokračování etudy (udržení značky obecně nepatří mezi silné stránky Černého racka, ale tentokrát jsme byli asi ještě roztěkanější než obvykle). Všímáme si, že letadla dnes létají výjimečně nízko.

Hodně diskutované Horoměřice jsme úplně nedořešili. Oběhali jsme všechna písmena a pak scrabblili. Topol vypadal od začátku zajímavě, tak Honza s Vlaďkou vyrazili k Juliáně, my jsme scrabblili dál a vždycky nám vyšly tři věci a topol (tedy v případech, kdy jsme nedodávali diakritiku, to pak začala být úloha volnější). Pak se náš předvoj ozval, že má a luští, tak jsme se rozhodli dál nedumat a jít. Vzhledem k antihaluzícím prvkům na této šifře docela klika.

tematická akční nabídka v Horoměřicích


Dvojtečky mi jasně připomněly náš dlouhý zákys na něčem podobném kdysi na Bedně - chybami se člověk učí i na šifrovačkách. Kruhový objezd nenalézáme na žádné z našich map, tak kontaktujeme domorodce z Kopaniny, zdvořile odmítneme orientačně náročnou zkratku přes údolí a opatrně vše obejdeme po silnici, což byl patrně nejterénnější úsek letošní hry (Kopanina nomen omen).

Na kruháči luštíme společně s Chlýftýmem a Jeníčky, časem přišel ještě další tým nebo dva. Přestože minimálně Jeníčci si záznam nahráli, před autem mi přišlo celkem těsno, zajímalo by mě, jak to připadalo hráčům ve větším houfu.

Luštění nám trvá dlouho (dorazili jsme ještě za světla a na letišti jsme byli až po desáté), nakonec odcházíme s Keplíkem napřed s Vyhlídkou a Nejvýchodnějšími dveřmi haly A s tím, že nám případné další indicie pošlou. Na letiště jsme však dorazili v čase za pět minut vyhlídka, další indicie nebyly potřeba.

Malá vsuvka od fanouška znalostních šifer: mám za to, že kvalitní šifra založená na znalostech má být hodně samonaváděcí. Aby tak člověk (tým) využil více vrstev svého vzdělání - začne tím, co ví jistě, pak se mu najednou začnou samy doplňovat věci, které si pamatuje latentně a normálně by si na ně ani nevzpomněl (leckdy to bývá zajímavé překvapení, co všechno v té hlavě je schováno). To, co zbývá, se doplní podle citu, nebo reverzním inženýrstvím. Ze znalostních šifer na 007 (kruháč, punk, YABA) měla myslím největší potenciál na znalostně luštitelské satori ta první. Alfabravo abecedu zná každý trochu a málokdo kompletně, nápovědy šly napříč různými vrstvami znalostí (jádro hélia a Viktora Preisse zná běžný člověk ze značně rozdílných zdrojů), byl tu široký prostor pro domýšlení. Bohužel, celý tento systém se ztratil za náročností odposlechu šifry. Abecedu jsme googlili ne kvůli tomu, že by nešla vymyslet, ale kvůli tomu, že nám předem vypsaná pomohla šifru zachytit. Stylovost a tematičnost podání tady nakonec, aspoň pro mě, šla proti principu znalostní šifry.

Po půl jedenácté opouštíme stodevatenáctkou letiště společně s Chlýftýmem a ještě jedním týmem (pravděpodobně Lidem Bramborového Krále, který svým nečekaným přesunem z Roztok rovnou do Ruzyně zamotal organizátorům hlavy). Všichni zamíříme do McDonalda na konečné v Divoké Šárce. Mekáč opouštíme první, docela rychle - zde byl patrně jeden z bodů, kde jsme se posunuli hodně dopředu, bohužel nemám moc přehled čím že se tak stalo, celou dobu jsem poslouchal úryvky.

Nastává hlušší fáze hry. Dostáváme smsku, že až něco od Hladové zdi vyluštíme, máme se ozvat, z čehož jde vytušit, že jsme docela vepředu... což je přesně informace, kterou náš tým potřebuje raději nevědět. Začínáme hledat složitosti tam, kde nejsou, a i jednoduchý graf nám trvá velmi dlouho. Navíc pak voláme organizátorům nejen se správným řešením grafu, ale i s domnělým řešením Punku (křížek a nápis PL na rubové straně CD, v naší interpretaci nedaleká polská ambasáda, nám přijde přesně jako řešení, které máme mít celou dobu před očima...).

Se třemi cédéčky a Braillem, který vypadá relativně schůdně, ale pořád nějak nefunguje, se přesouváme do týmové základny v Holešovicích. V teple si prožíváme největší zákys hry, do čtvrt na šest do rána nevyluštíme ani ťuk. Pak padá Stegano CD, vysíláme Keplíka na Dřevnou. Ten tam však nic a nikoho nenalézá. Vědomi si toho, že naposled jsme telefonovali planě, po sobě všechno ještě dvakrát kontrolujeme, a pak teprve voláme organizátorům s prosbou o vzbuzení patřičného spícího agenta.

Keplík se vrací s šifrou Mrazík, kterou téměř vyluštil cestou přikládáním na chladný mramor a na tramvaj, teprve led z mrazáku však ukáže nápis v plné kráse. Zároveň se dozvídáme, že po sedmé je v Dřevné také aktivita. Dělíme se, jedu s Vlaďkou na Palačák, Honza s Petrem míří k tramvajovému mostu. Obě aktivity tedy stíháme absolvovat celkem brzy po jejich otevření. Signalizování se mi celkem líbilo - vysílal jsem tak, že jsem do vzduchu kreslil velká písmena, a Vlaďka aktivně přijímala zopakováním písmene stejnými pohyby, čímž zamezila dezinterpretacím.

Po návratu na základnu jsme našli Honzu, jak spí, a Keplíka s Petrem, jak luští chatovací akronymy. Šlo jim to od ruky, takže Honza mnoho nenaspal a musel do gala.

Po setkání s Bondem-Nebondem jsme si doplnili předluštěné LOVUTRI a vydali se směr matfyz. Hádali jsme, co nás čeká - možná další lineárka, možná nějaké luštění uvnitř budovy, možná cíl. Cé bylo správně. Navíc jsme v něm zjevně byli první.

Nastaly diskuse, co dělat. Do žádné ze tří zbývajících šifer se nám moc nechtělo, nad každou z nich jsme už strávili hodiny marných pokusů. Zároveň jsme si ale byli docela jistí, že Chlýftým, Jeníčci, tmou.org a další mají vyluštěné skoro všechno a my jsme se do cíle dostali dřív jen shodou okolností a naší vrozené zbrklosti. Rozhodujeme, že cílový kód pošleme ve chvíli, kdy uslyšíme dusat druhý tým na schodech, a zasedáme nad šifry.

Že jsme tam ten Punk nakonec opravdu dali, mi přijde jako nejsilnější týmový moment hry. Hráli jsme o vítězství a věděli jsme o tom. Už mnohokrát jsme ani nemuseli být až tak vysoko, stačilo pohybovat se chvíli v první pětce, abychom začali zmatkovat a kazit si dobrý výsledek. Tentokrát jsme to zvládli. Vyhráli bychom vlastně i bez Punku, ale takhle to bylo lepší.

Každopádně díky moc za hru. Nebylo všechno úplně dotažené, chyby se vloudily, ale když jsem v cíli viděl vedle relativně svěžích PoTratů a Chlýftýmu zjevně vyčerpaného organizátora Filipa, pochopil jsem, že do toho organizátoři dali opravdu všechno.

Co bych vyzdvihl:

- Několik velmi originálních šifrovacích nápadů. I přes smolné provedení u mě vede slovesný Braille, nápadité bylo i stegano CD.

- Terén bez doporučené mapy (i když zrovna my jsme jakousi měli). Obecně zajímavou terénní část.

- Výborný malinovočokoládový dort pro vítěze :)

Co bohužel moc nevyšlo:

- Chyby v šifrách (teď nemyslím ty pravopisné). Jednak dost změnily ráz fáze C, takže se nedostalo na zajímavé vychytávky s pantomimou a kreslením, jednak je mi fakt líto slovesného Brailla, tahle šifra myslím měla šanci stát se slavnou.

- V cíli bych uvítal něco, co by hru ukončilo - nějakou symbolickou aktivitu. Prostá tabule s kódem nám sice připravila zajímavé dilema, zda končit, nebo nekončit, ale jako vyvrcholení mnohahodinového snažení úplně nepůsobila.


(cílová fotka převzata od organizátorů)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama